PO PLESU.

Jaroslav Kvapil

PO PLESU.
Z těch bujných tanců, divých kvapíků, v nichž celé moře vášní hřímalo a břehy chtělo strhat ve mžiku, hle, zůstalo tu věru pramálo! Teď poslední pár zmizel ze sálu, v němž dávno stichla hudba veselá, šedivá mlha zvolna, pomalu lesk zrcadel svým dechem zastřela, a na parketách leží, vůně prost, květ bílý, který v tanci k zemi pad’: zde, básníku, máš zase látky dost, o lidském štěstí tiše přemítat! 86