V JESENI.

Jaroslav Kvapil

V JESENI.
Teď jasmín nekvete, teď růže nevoní a poupat nemají pro zlato tvojich kštic, bez květů růžových je už sad jabloní a stříbrem leknínů jezero neplá víc, ptáci již přestali zpívati v hvozdě – je pozdě! Již jara zapomeň, však ono přijde zas, až vyčtu z očí tvých ten nápěv líbezný, až písní poupata ti vpletu v zlatý vlas a v duši mé až víc ta hymna nedozní o kráse očí tvých a o tvé líci, má růže snící! A potom jaro to si v srdce schováme jak drahý amulet, jak vzácný drahokam, jenž nedá vzniknouti víc moci neznámé a růže vypěstí a jasmínu květ tam a ptáka jásavou píseň zas vzbudí v mé nově omládlé hrudi. 61