VŠEDNÍ ŽIVOT.

Jaroslav Kvapil

VŠEDNÍ ŽIVOT.
Všední život, denně nudný stejně – milostpaní, víte co to je? Nic, co by nás nadchlo v díla velká, žádný svit, jenž hoří čarodějně, v hrudi nic nám nejásá ni nelká, bez citů jsme, lásky, pokoje. Je to strašně smutné umírání – vy to, krásná, jistě neznáte! – na duši to černou nocí leží, srdce dýkou všednosti to raní, a to chví se, umírá jen stěží, musí dožít žití proklaté. Všední život, více bolí stále, nemá nic, co duši skonejší. jeho smích i jeho smutné lkání výkřikem jsou nudy neskonalé: bojíme se, smrti, milostpaní – život však je ještě hroznější! 81