Sváteční městečko

Antonín Sova

Sváteční městečko
Je ve mně tak jasno, jak v městečku v oné chvíli, když náhle se nakazí celé, když čistí se, pere a bílí, když staví se před božím tělem oltáře v náměstí, kde lučních květin je plno, bříz píseň šelestí. A všude za stopou práce zrak se sluchem nestačí. Já umouněných jsem tovaryšů slech' píseň s pavlačí. To okna jsou před svátky, kdy se čistí, zotvíraná, spěch zachumelených paní, jak upravit hnízda již z rána, než přilítnou havrani mrzutí, že se s jich pohodlím hne, když krouží a krákorají a zobou v poledne... I u lesa kouřící chatrč opravují v spěchu. Já ve snu též života svého spravuji děravou střechu, neb deště tou východní délkou a severní šířkou táhly a mnohdy až ke krbu dral se vichřice úder náhlý. Pár pivoněk, růží a nejraděj lučních květů pyl bych podlahou vydrhnutou vonět ucítil a břízek lichotné listí před prahem se chvěti, zřít skotačit, veselit se a pokřikovat děti. A proto se zdá mi, že spravuji života svého střechu již zarůstající léta do šednoucího mechu. 25