Od člověka k člověku

Antonín Sova

Od člověka k člověku
Od duše k duši stezka zarostlá, daleká. Do trnů nohy bílé zavléká. Ale v čas u křižovatky průvodce čeká sladký. V mlčení dlouhém s tebou osaměl. Rány s trny již srostly, i ta, v boku již měl. S tebou-li bude se bráti, láskou se cesta ti zkrátí. Daleko od duše k duši plání krvavou. Všecko je hrůzy a smrti záplavou. Rci kdo jej zabil znovu za zradu Jidášovu? 88