Chvála chalupám

Antonín Sova

Chvála chalupám
Jak jaro se probudí a zem jak políbí, a kolem chalup jak svěže zelená tráva se v první bouři zvlní a ztemní, vše hroudě rodné se modlitbou zaslíbí, a ve květ a růst v té vůni černozemní. Již z pastvin za krávou strakatá kráva s vemenem plným se vrací v slunce západu, housata žlutavá na dvorcích pípající ukrývá husa, ochrannou výzvu kýhající, vše naseto, nasázeno v světlou zahradu, záhony bujně kvetou barvou jásající. Ó štěstí, mít pole kus a zahrádku a sad a několik stromů, které kvetou. Mít výhled do lesů a odevšad zřít svoji chalupu s tím kouřem nad komínem, i její střechu i vikýř a kopuletou ji stále hýčkat a spravovat, že mladá vždy zas a nová, ba nepoznáš jak v květu a zeleni sluncem svítí a stínem, že pocit bezpečného a silného života máš. Těm mozolovitým rukám, jež vedou těžký pluh, tož hospodářů a hospodyň, stálý jež znají vzruch, a s tvrdou láskou s čeledí, se zvířaty že z jara a v létě pracují, kolem chaty 28 nechť klíčí vše, nechť je vše zrání a růst, nechť ve žních jim zvoní v polích těžký, zlatý klas, – jím budují vlast svou též a též jsou její hlas. A sytost s požehnáním nechť tkne se všech hladových úst. 29

Básně v knize Básníkovo jaro: