Chalupa u cesty

Chalupa u cesty
Vždy kolem statku toho musíš zase jít. Buď pod kaštanem v stínu sednout před plotem, chtít vody doušek, nebo hledět v sad, když kvete naplněn včel bzukotem. A v letě obdivovat krásu pivoní, dusivých vůní drobnou, stinnou zahrádku a dívat se, jak drůbež roste, přibývá hříběti, telátku a prasátku. A nečas-li, host zmoklý bouřně vkročit smíš, v chalupy předsíň, v hlouček lidí hlaholný pištících žen a dětí, z kamen za šera kdy osvětluje všecko oheň plápolný. Hlas hospodáře vítá, selka za stůl zve, co v náruči jí třepetá se maličký, a nad kolébkou, lehce rozhoupanou umlká hlas stydlavý sesterské písničky. A zima udeří-li, sněhu poduška až ke komínu střechu bíle pokrývá, rampouchy zvoní, zdánlivá jde obleva, kdy kapek tanec v slunci rejdívá. Mráz udeří zas, masopust se k oknům nahýbá, maškary divné, směšné s hloupým vřískotem zjímají děvčata a táhnou k hospodě a na zmrazcích se kymácejí s výskotem. 65 Tu vraty dvorka uzříš viset zlatové obrovské tělo krmníka v tmě veřejí jak sňato, čtvrceno, jak v kouři komína se udí k chvále toho, kdo rád vepře jí. 66