Novému umělci

Antonín Sova

Novému umělci
A máš-li potlesk rád, vítání cizích měst, a kolem sebe zraky čistě hořící, své celé umění, svou celou lidskou čest dej ďáblu, vpiš se mu jen krví tvořící. Neb věz, ty záhy uzráš, dřív, než k vrcholi dospěješ umění, než souhrou zmoudříš též, neb na výš svou-li nepozdvihneš okolí, ty na té výši sám též ničím nebudeš. Jen tak se na vrcholi octneš, v záblesku dnů nových, – kol tebe když herců stejných rod. V takové výši neslyšet je potlesku, jen šumění jak z věčna, z lesů, z hor a vod. 99