Radostná píseň

Antonín Sova

Radostná píseň
Ven všecky z vězení vypustím vás, vy myšlenky o světě lepších lidí! Nuž, rolniček vašich a zvonků hlas ať v dalekou prostoru volnost svou řídí. Ó kéž by na slunci pod modrou oblohou se sešli již lidé s tou duší ubohou, když pláčou květy a smějí se ptáci v lese. Snad lepší by byli, že den jim své ovoce střese. Jsem pokorný pastýř, rád slunný mám den a rouna stád, jež se přede mnou vlní, vše z černých bud vyháním ven, neb skotácká bujnost mne radostí plní. A nerad jen stáda zavírám, když zamykám vrata zasmušile, a nerad zřím stříhat jim rouno bílé, a černý čnít nad nimi stropu trám. Jsem pastýř, ať společný hospodář má užitek, já jen mléka misku. A přece mé oči jen milují zář květnových východů, bouřících vísku divokým polibkem, volnost mám svou, všem tvorům ji přeju, by rostli z ní sami, vždy nezkřivenými myšlenkami a nevykrádanou svobodou. 81