Kraj pod sněhem

Antonín Sova

Kraj pod sněhem
Klid pokojný jde dálkou po krajích. Je ztajen život všeho, bytí dech, vše pod sněhem jak mrtvo, kouře dálek zrazují pouhý oddych v tvrdých snech. Jak tělo pracovníka vyčerpané spí pod pokrývkou bílou zem a plane od růží slunce. Dál továrnami kouří hrozivě. Tu v údolí však dole bílo bezhlasé je unavené, vysílené země, když k spánku spravedlivých chystá se i po květů a zrání i žní po porodech i po posledních večeřadel hodech. Zpleněna k mdlobě. Kraj celý odpočívá pod sněhem, vše bílo od vsí, polí, lesních do jedlí, teď spí jak tvrdě tkalci spějí, když těžkou práci odvedli. I jejich říše spí, jak měsíc svítí. Zas množství čeká nespředených nití na práci rukou. 67