Ztracené záměry

Antonín Sova

Ztracené záměry
Bůh zahladil Savanah-la-mar Thomas de Quiencey
Co potopených měst v mé duši na dně leží s troskami domů sesutých a věží. Se schodišti, kde královská šla nádhera, i se zahradami, kde hudby k tanci hrály, když křehkých lásek pohledy se potkávaly. To byla města záměrů mých ztroskotaných, to zbytky tors a emblémů v dny krví vtkaných; cos hluše vyznělo, co mělo mluvit lidsky, cos operetně skončilo, co začlo heroicky; tak zapomenutá jak v podmoří ta města se rozpadala a k nim pustla každá cesta. Však někdy v tvůrčí chvíli zase pro mne žijí. Hlas mnohý oživlý svou zvolá melodií, květ korálů je živ, zvuk známých kroků slyším, vše jak by ožilo přílivem zájmu vyšším a pokušení volá, démonů svod zlých bys duchem vzbudil vše a nový život vdých‘. 77