Noclehářova úzkost

Antonín Sova

Noclehářova úzkost
Nesmírné dálky jsem prošel, lidí všech noclehář. U manželů a dětí, u milenců, u vrahů i naivních lidí, kteří kol hlavy měli svatozář. Nesmírné dálky jsem prošel za poznáním, bych spásy došel, za vše, zač duše se modlí i zač se stydí. V palácích spal jsem i v brlozích spiklenců. Vše, co jsem slyšel a co jsem viděl a zažil, za mnou v průvodu. Ukřižované žaly, harlekynády groteskní, radostí nahých tance lehkověrné, maškary podvodů. Vše, co jsem slyšel a co jsem viděl a zažil, okamžik, ať už vraždil či blažil, nebo ten, jehož se propasti rozstouply černé, zoufalá hra kdy doteskní. Zdá se mi často, noc mnohá když dlouhá, u všech že lidí jsem byl. Nespících lože tu žhavá i lože lichotná, zbrocená krví neb sladká jak dary nebe, všecky jsem navštívil. Zdá se mi často, noc mnohá tak dlouhá, tmavá jak peklo neb hvězdná jak touha. Všecko již prohléd’ jsem. Nejtíž však nacházel sebe, pro srdce klamání nicotná. 97