Rád sevřené mám, krátké sloky

Antonín Sova

Rád sevřené mám, krátké sloky
Rád sevřené mám, zpěvné sloky ať pobožné či bezbožné, lyriku, jejíž slyšet kroky, ať trhá květ, neb kosí, žne, neb radost po zemi je jíti v důvěrném se vším hovoru, studánek čerstvou vodu píti a splynout v chudých pokoru. Zem cítit pevnou, drsně sladkou, mír kvetoucí, dech domovů, tak denně, vídat děti s matkou v sedmikrás trávném ostrovu a v poli hlavu hospodáře ražený, tvrdý peníz zřít, půl z temna, ze sluneční záře se smýt zde, tu se vynořit. Rád sloku mám, již země stačí, slunečných tanců blaženství, slavičí dobrodružství ptačí, hru večerních snů o ženství, kout v srdci hrozně osvětlený jen těmi slovy ryzími a v tichu hrobů poklad stlený slzami vysýchavými. 76