Trávy na hrobě

Antonín Sova

Trávy na hrobě
Noc hvězdná nad nízkými domky, tichými rovy hřbitova. Smrt blízká z metlic zralých šumí jak vzdušná harfa hudcova. Je pozdní léto, zrna z klasu se prškou na zem rozsila. Z těch pohřbů, klasů, listů, květin tajemná ústa prosila. To lásku slyším místo zloby a místo strachu ztišení. Neb v hrob co zamknul čas, to věří a čeká na své vzkříšení. 103