Sloky

Antonín Sova

Sloky
Že nemáš srdce oddaného, bolívá. Co plátno však? Tím víc nechť prodlívá tvé srdce u těch, kteří mrou, když nikdo neví, též trpí, ač se pokoušejí o úsměvy. A po jarech a letech, bouřích žití, když po cestách a plavbách hlučném víru najednou tiché slunce povysvítí z teplejších krajin, z dobrých roků, z míru, ty zakotvi již, nechť tě rozkoš spoutá všech dobrých hlasů domovského kouta. A buď jak každá z rodných jabloní, z těch milionů, které květy zavoní, ovoce nesou a v jich stínu na zahradě milenci tančí, milují a touží, ať něčí žalost zkrásní ve tvém čerstvém chladě, ať něčí šťěstíštěstí v stínu tvém se zvěční, zdlouží... 93