PÍSEŇ PODZIMNÍ NOCI.

Vojtěch Martínek

PÍSEŇ PODZIMNÍ NOCI.
Rozlil se měsíc jako stříbro roztavené a na polích se leskne chladný jeho příval, šum vody teskně hrá, mdle obloha se klene a celý svět jak v mlhu jedinou by splýval. To chvíle samoty, pryč od lidí a ztracen jdu v polích sám a sám... A nikdo nejde se mnou. Sen touhy ukryté, nejčistším pelem zlacen, teď může vyklíčit a vzhořet září jemnou. Neb za dne, kdy jen rozum chladně zahovoří, má každá věc tak přízvuk ironický... však nyní za noci... viz, modrá světla hoří a vše je zladěno, tvůj celý osud lidský má nyní půvab svůj. Rys ostrý jevů mizí a hrany nečnějí. Znáš heslo zaklínací, jímž spící vzbudíš svět svých přeludů a visí, jímž srdci zahořklému prudký tep se vrací a vše zní spodním tónem, smírným, roztouženým a měkce hladícím...? Ó vidiny a stíny, dnem ubité a světlem slunce rozzářeným, jak vítá pohled váš, teď pravdivý a jiný! 28 Je mrazno na cestách a bílé svítí jíní na doušce mateří. Však větru tichý závan je vlídně přátelský. To tvoje chvíle nyní, jdeš... šumem vody jasným zvolna uhýčkáván... A ne už sám... Tvá vidina jak z mlhy stkaná tak blízko u tebe... jak nikdy ještě dosud... A duši pronikne jak sladký pozdrav zrána, vidina, touha, sen... a život tvůj i osud... Ne, stínem nejsi... drahá... vidím tě a cítím a silou vůle své tvůj přelud v tělo změním! Já vím, ty u mne jsi, já v náručí tě chytím, tvé srdce uslyším bít rozvířeným chvěním. Tvůj zrak mi mluví teď ve vznětu rozechvělém, má ruka potichu, vím, na tvém leží vlase, žeh těla tvého mým i prudce šlehne tělem a vlna jediná teď v žilách rozlévá se... Je strašná vlna ta... V ní dlouhých odříkání je popel nasypán... Hle, tíží kles’ až ke dnu a zmizel nadobro už... A co nyní brání, ať těla nesplynou nám v mocnou vlnu jednu, rudou a nádhernou, z níž požár jisker tryskne 29 jak vodopádu tříšť... a není dne ni zoře... ...vše mizí... a jen jasně tvoje tělo blýskne... bez mezí, bez mezí je nekonečné moře... ...Ó snění znaveného mozku! Noc mi zpívá svůj nápěv sentimentální. Jen vztáhni dlaně a mlhu zachytíš, jak nad stezkami splývá a na křoví se věší, bědně, roztrhaně – – 30
Básně v knize Básně (Zahrada – Tichá píseň – Noci – Ráj srdce):
  1. ČTYŘI SLOKY.
  2. DAR.
  3. NAD STRŽÍ HLUBOKOU.
  4. PŮLNOČNÍ KONFITEOR.
  5. SLOKY.
  6. HUDBA.
  7. SÁM.
  8. A PŘIJDE HODINA...
  9. ZA JEDEN OKAMŽIK.
  10. SOUMRAKY.
  11. PÍSEŇ PODZIMNÍ NOCI.
  12. JE DRAZE VYKOUPENA.
  13. LETEM.
  14. JARNÍ.
  15. PÍSEŇ.
  16. TAK RADOST ČISTÁ V DUŠI PŘILETĚLA...
  17. TŘEŠNĚ VE KVĚTU.
  18. PODZIMNÍ ZÁPAD V HORÁCH.
  19. JÁ VOLAL JSEM TĚ...
  20. ANDANTE VEČERNÍ.
  21. PÍSEŇ.
  22. PÍSEŇ.
  23. PÍSEŇ.
  24. VÍNO.
  25. PÍSEŇ.
  26. TICHÉ SLOKY.
  27. SYMFONIE LETNÍ NEDĚLE.
  28. PO VĚČNÉM ZÁKONU.
  29. PŘED BRANOU.
  30. DAR.
  31. CESTOU.
  32. LÉTO.
  33. SVÁTEČNÍ JAS.
  34. HORSKÁ BYSTŘINA.
  35. PÍSEŇ.
  36. SRPNOVÝ VEČER.
  37. PÍSEŇ ZA LETNÍHO DNE.
  38. Ó SLYŠ...
  39. VŮNĚ.
  40. PÍSEŇ.
  41. ZELENÉ PRAPORCE.
  42. PÍSNIČKA JEDNOU VEČER.
  43. ÚNOROVÝ ZÁPAD.
  44. 1915.
  45. DVA HLASY.
  46. KOLO.
  47. TENKRÁT...
  48. LEDEN.
  49. ÚNOR.
  50. BŘEZEN.
  51. DUBEN.
  52. KVĚTEN.
  53. ČERVEN.
  54. ČERVENEC.
  55. SRPEN.
  56. ZÁŘÍ.
  57. ŘÍJEN.
  58. LISTOPAD.
  59. PROSINEC.
  60. PÍSEŇ.
  61. OTAZNÍK.
  62. PÍSEŇ.
  63. PROBUZENÍ.
  64. PROPAST.
  65. SUSPIRIA.
  66. STÍN.
  67. DE PROFUNDIS.
  68. DIV.
  69. OPUŠTĚNÝ CHRÁM.
  70. PÍSEŇ.
  71. PŮLNOC.
  72. PÍSEŇ.
  73. SLOKY.
  74. DOMOV.
  75. ANDANTE VEČERNÍ.
  76. KOLOBĚH.
  77. PŘED BRANOU ZAVŘENOU.
  78. PÍSEŇ.