TENKRÁT...

Vojtěch Martínek

TENKRÁT...
Tenkrát bych znovu chtěl ožíti a v hodině té být zrozen, až člověk cenu svou pocítí, až bude osvobozen. A vím, to nebude spasitel, biblický Mesiáš nový, jenž sejme kletbu s našich těl a spasné nám slovo poví, však člověk odhodí vesele lži, jež mu vydechnout brání, jak Lazar roušky zvetšelé ve slavném zmrtvýchvstání. Jak zapadnou stará dogmata, ten falešný nános lživý, jak toužení velká a rozpjatá tíž věků nám nepokřiví! Nebude člověk se žíti bát, stín záhrobí nebude strašit, tak půjde radostně žití spád, vše radostně bude rašit, 87 a člověk nebude otrok už v okovech duše i těla, však volná žena a volný muž si podají srdce celá – a potichu jen se usmějí těm dávným pohádkám ráje, vše novou půjde kolejí a prostě se rodí i zraje a člověk v bratrském splynutí zas člověka najde všude – Ach, jakou to touhu vynutí: až člověk volný bude! Tenkrát bych znovu chtěl ožíti a v hodině té být zrozen, až člověk cenu svou pocítí, až bude osvobozen. 88