SUSPIRIA.

Vojtěch Martínek

SUSPIRIA.
Ubohé srdce lidské, bědné, poplivané, zmučené, rozdrásané, největší trpiteli! Tvé mučednictví, toť není výjev z tragedií, s mdlým leskem voskovic, jež protínají plesnivou tmu mučíren, tvé mučednictví, tak nepatetické, tak neefektní, a přece nejzoufalejší a nejhroznější! Ubohé srdce lidské, chvěješ se jako za jeseně list – a nad tebou Rozum, nejtvrdší katan tvůj, s úšklebným smíchem žluč ti kape do ran. 116