PÍSEŇ.

Vojtěch Martínek

PÍSEŇ.
Tak navždy... docela... a marně oči zvednu... Tak jsi mně zmizela a už tě nedohlédnu. Proud žití sladce mdlý v modravou splývá věčnost... a nevím, žilas-li, či sen jsi, neskutečnost... Jsi oblak bělavý, jsi touha vyvolaná? Přišla jsi z dálavy jak bílý přízrak zrána? V horečných hodinách moje jsi tělo hřála? Přišla jsi ke mně v snách jak radost neskonalá? Vždyť v dosah rukou mých jsi plynula, jsi kvetla, vždyť ještě ve zracích mám plno tvého světla... 110 Tak navždy... docela... a marně oči zvednu... Tak jsi mně zmizela a už tě nedohlédnu... 111