PO VĚČNÉM ZÁKONU.

Vojtěch Martínek

PO VĚČNÉM ZÁKONU.
Po věčném zákonu země jde všecko: život i zmar. Hle, z hloubek vyrůstá temně zárodek, květ i tvar, až uzraje v slunečním světle a zaplane v nachových hrách. Je zákon v haluzi zkvetlé, po které ruku jsi vztáh’, i když se umdleně sklání znavený, starý kmen; je zákon v tajemném zrání, je zákon v té barvě změn. A krása je ve všem. Ať žehne svit jara v zadýchlý stvol, ať rudým přísvitem šlehne v plod zrající červen kol, ať podzim v nádheře hojné rozestře červeň a žluť... Ó, srdce mé nepokojné, ó srdce mé, pokorné buď! 61