PŘED BRANOU.

Vojtěch Martínek

PŘED BRANOU.
Vím, my jsme před branou zahrady ukryté. Jen kradmý pocel růžový, ubozí, chytíte, jak větřík zavane a tančí nad lány. A marně lkáš a bušíš v zeď u brány, u brány. Jen bílá oblaka jdou cize oblohou a lhostejně ti zastíní tvou hlavu ubohou – Tam uvnitř rozkvétá, co snil jsi v prázdných snech, květ nejsladší se pozvedne na zlatých záhonech. Tam ptáci zpívají za noci přede dnem. Óh, ano, my jsme před branou a dovnitř nevejdem. 62