1915.

1915. (Stará matka zpívá:)
Ó, Pane Ježíši Kriste, v tom čase hříšném a zlém dva syny, dvě naděje jisté já navždy ztratila jsem. Dva syny – a byli tak mládi, jak bříza byl každý z nich! Můj bože, jak zpívali rádi a radost byli a smích! Jak hlučeli po dědině, když večer byl, zas a zas – a z každé je vítal síně veselý něčí hlas! To měsíc se v jizby díval a z jizby děvčata ven – ten prvý, ten písničky zpíval děvčatům do oken, a druhý, ten kučeravý, mu při tom na housle hrál – – A nyní – dvě zlaté hlavy pán císař sobě vzal, 80 dva syny, krev krve mojí, mé syny... ó, Bože, ty víš, jednomu srdci žal dvojí jak přehrozná je tíž! Že císaři pánu král jiný – tak řekli mi – zemi chtěl vzít, mé děti – a za čí viny vy jste mi musely mřít? Ó, Pane Ježíši Kriste, Ty všecko věz a suď! A synů mých duši čisté Ty milostiv v soudu buď! 81