ČERVENEC.

Vojtěch Martínek

ČERVENEC.
To všecko bylo už... Obloha modrá, vlahý vzduch a stezky putující do měsíce. To všecko bylo už, ten nekonečný kruh, jenž srdcem protáhne se... Můj bože, barvotisková pohlednice... To všecko slyšel jsi... Šum sametový obilí a hvězdy zpívající nad hlavami. Oh, kamarádi, čím jsme se to opili a z které brázdy víno čepuje se? Nekupte, nekupte, ten hospodský vás mámí! A přece k tobě jdeme, starý, prastarý ty krčmáři. Máš pořád stejný štít: U hvězd, u lásky, u měsíčka. Nuž nalej! Snad opít nás se tobě podaří, nuž nalej, dolej výš a třeba přelívej, ať tvoje víno teče na zmámená víčka... 97