Ó SLYŠ...

Vojtěch Martínek

Ó SLYŠ...
Ó slyš, ó slyš, ó slyš, jak srdce buší mi, slyš, v noční chví se tiš údery stejnými: „Ne... ne... ne...!“ A přec se rozvírá má náruč tobě vstříc a v dál i do šira já chtěl bych tobě říc’: „Ó ano... ó ano!“ A ještě moje krev mi v skráně buší znov a rozhořelý zpěv chví refrénem se slov: „Ó ano... ó ano!“ A ještě omámí marný a vroucí stisk, jak všemi žilami ten náhlý požár trysk’, ó ano, ó ano! 72 A ještě cítím žhnout teď v prudkém vzeplání vášnivých smyslů proud a ňadra pod dlaní – ó ano, ó ano! ...A přece... slyš, ó slyš, jak srdce buší mi, hlas jeho zachytíš větami tesknými: „Ne... ne... ne...!“ 73