DAR.

Vojtěch Martínek

DAR.
Ten nejtrpčí, bohové, dali jste mi dar, jenž bolí a raní: mně v srdce vložili jste rozšlehaný žár a neukrotné plání. A vášně vložili jste slavné do mých žil a veliká hnutí a smělá – však nedáte perutím ocelových sil a kamenného těla. Tak jiskří se oči a zachvívá se dlaň, duch tvrdě je zkován, a dím-li své myšlence: „Nyní jasně vzplaň!“ jsem ukřižován, jsem roztříštěn rozpětím prudkých varů těch a sražen zas k zemi. Ach, nejtrpčí bolest, nejžhavější vzdech jde mými sny všemi. A přece, ó bohové, díky vám! Dobře vím, ať zraky mi krvavě svítí, ať bit jsem a spalován trpkým darem tím, že bez něho nelze mi žíti! 63