ÚNOR.

Vojtěch Martínek

ÚNOR.
Od hor se vztekají, pán zběsilý a chrti, od hor se vztekají. A v dědině před nimi mdlá se třepotá zář, u stolu sedí ještě vrásčitý hospodář a jeho žena. Chrti se ženou... a vyjí... a štěkají. O smrti, smrti, smrti. Vysoko ve vzduchu kmitli se ohaři – a pánův zasvištěl bič. Vysoko leťte, chrti, nad střechy, nad střechy, vyjte, že není pomoci a není útěchy a není lásky. Musíš jít do světa s jízvami ve tváři a bij a rvi a nič! Ať lomenice chalup zavzlyknou v úzkosti! Bič sviští, sviští. My, chrti lační a krutí a zpěnění, letíme nad vámi, v děsu a šílení, nesmíte spáti! My větu zavyjem o živlů tvrdosti a nenávisti. 92