TAK RADOST ČISTÁ V DUŠI PŘILETĚLA...

Vojtěch Martínek

TAK RADOST ČISTÁ V DUŠI PŘILETĚLA...
...Tak radost čistá v duši přiletěla jen na okamžik jako bílý pták, perutí šumem měkce nitrem chvěla a mlhu dýchla v zrak... Neb věřit nemoh’ jsem, že po dni šerém v sny hřejný paprsek se zadívá, že rozlije se chmurným podvečerem zas píseň zvonivá... Tak přiletělas náhle, nečekána, tak udeřilas křídly do oken, jak nedočkavý paprsk zoře zrána, jak vidina, jak sen...! Teď zpíváš sloky o vznícené chvíli, o mileného těla liniích, teď vracíš sny, jež dávno v mozek bily v půlnočních visích mých! A tiše šeptám, opojen a zmámen: Ó ptáku prchavý, jenž v stínů rej jak vodopád jsi pustil záře pramen, ó stůj, ó neprchej! 39 Tak tebe zachytím, že síly žádné z mých dlaní, ptáku, tebe nesprostí, jen na pár vteřin, než zas temno padne, mou budeš, radosti! 40