JE DRAZE VYKOUPENA.

JE DRAZE VYKOUPENA.
Je draze vykoupena písně mojí nota a draze zaplacen je duhový můj sen. Jak zrakem upjatým jsem hleděl do života, jenž zamlženou zdí byl pro mne utajen! A já byl, dobře vím, strom na skalisku holém, půlnoční větry bily ve kmen orvaný – ó znáte temný stesk, když popleněným polem v podzimních mlhách kvílí větrů varhany? Když duha vzplála mi, to paprsk zabloudilý byl slzným rozložen jen chladným hranolem. Jak v sklepním zášeří sen cudný, čistý, bílý mi živořil, když mlhy bily kolkolem. A zešlehaný strom přec šuměl haluzemi, zadýchl vzdornou sloku v temných úzkostech a přec se nezlomil! Vždyť silami to všemi se vzepjal žití šum, ne lethargický vzdech. Hle, ostrov v duši mé, jejž žárlivě jsem hájil, ať prachem pokrytý, ať pěnou zrosený, je můj, je můj! A píseň, již jsem v stesku bájil, ta horkými mněmě ještě bije prameny! 31 Já květy utrh’ jsem – Hle, ve zdrásaných dlaních se třesou zrůžovělé, třebas bez pelu – však ranních úsměvů je rosa přece na nich a pocelů – 32