PÍSEŇ.

Vojtěch Martínek

PÍSEŇ.
Dalas mi růži a hořec a já to dobře vím: Tvá duše planouti touží s bolestným sněním mým, rozkvést a zazpívat slavně v nádherný, opojný tvar, do teskné modři hořce vnésti svůj plamen a žár. Ale ten hořec, ten modrý, rozkvétá – víš-li, ó víš – v pokojných samotách horských vysoko nad země tíž – v ponurém šumění stromů, v bouře i slunce i blesk zpívá si ztracený mudrc pro sebe modrý svůj stesk. Nevzpínej, rudá se růže, vysoko nad svůj sad, sluneční pozdrav tě může slavně jen zalévat – dalas mi růži a hořec a já to dobře vím: 127 duše má planouti musí sama jen toužením svým. 128