PÍSEŇ ZA LETNÍHO DNE.

Vojtěch Martínek

PÍSEŇ ZA LETNÍHO DNE.
Na svahu hory ve slunečních dnech o tobě snil jsem... Stojíš přede mnou. Vlas v rozpuštěných padá pramenech a kolem úst máš vrásku tajemnou. Tak přišlas ke mně dnes jak zjevení v bělostných šatech v horskou paseku. A stojíš tiše v slunka plameni, dar nejsladší, jenž poslán člověku. A vím a cítím: tělo plane ti, a vím a cítím ňader toužný zdvih, a vím a cítím: ve tvém objetí žár sluneční by šlehl do žil mých. A ruku vztáhnu-li, hle ztrácí se ten zázrak přeskvělý. Jen zavřeným tě zrakem vidím v sladkém obryse, jsi přelud, bílý oblak, chvějný dým... Na svahu hory v moři zeleném o tobě snil jsem. Byl to krásný sen. Žár slunce bil mne plným plamenem a horský kraj spal jako opojen. 71