DIV.

Vojtěch Martínek

DIV.
Na poli pláče teskná píseň hrud. Ach, stálý refrén: Čekej zániku. Na zemi pasák v houni zavinut se hřeje v neduživém teple ohníku. Pohádka jedna nejde s duše mně: jak černokněžník v službě učně měl, jak zaklínacím slovem tajemně on dřevo oživil a jak pak zapomněl ten výkřik zázračný, jenž sílu dá, by člověk vládl dřevu, kamení. Ach, bloude, dnes už se ti neudá zázraky tvořit, hledat znamení! Nadarmo volám vyvanutý sen. Život se v sen a pravdu rozpůlí. Ach, jako kouzelnický učeň ten já zapomněl jsem jeho formuli! A přece vím: je možno zázraky vyvolat z hrobu. Věčně oheň plá. Ach, chytit jiskru z něho ve zraky, by zahořela celá duše mdlá! 121 Ach, najít formuli, by křísila, ach, míle daleké i za ní jít! Poručte zemi, aby mluvila, kamením, stromům kažte promluvit! 122