II. Podobizna.

II.
Podobizna.
Z těch etherických krásek není, jež dvorně anděly zde zvem’, na jejichž líci žití chvění zápasí s hrobním cypřišem. Je štíhlá jako lesní víla, je jako června vábný zjev je jako plná růže bílá, v níž byl by žár a lesk a krev. Zrak modrý kryt je řasou dlouhou, a němž celá duše její plá, hned snivě zří, hned hoří touhou, jak její píseň veselá! Má vábné rty, z nich vzíti jeden polibek v žáru blaženém – mé duši usouzen li Eden, jej měním s pekla plamenem. [19] Má světlé copy divné krásy, jak jemný, zlatý vodopád – chtěl bych tak hlavu skrýt v ty vlasy a umřít v nich tak lehce, rád! Má ručku trochu opálenou, jež se jak jemný samet stkví – ta ručka být mi usouzenou, jí nedám za půl království!... Ó krásná, až mít budeš dceru – když osud určí vůli svou – – já nepřeju jí toho věru, co lidé tady štěstím zvou, ne palác, který v městě stojí ne kočár, šaty, klenoty – ať štíhlosť má a chůzi tvoji zrak, rty a copy jako ty!..ty!... 20