X. V předtuše.

X.
V předtuše.
Tvé přísahy, tvůj zápal, sliby ony tak divně pronikly mi duši celou, jak dissonance, jež se mísí v tóny, když struny tknuty rukou neumělou. „– – tvá, věčně tvá!“ – – snad v podzimku či s jarem žár nový v mladé duši tvojí vzplane a přísahou svou po způsobu starém zas nadchneš jiné srdce rozhárané! A snad v tu chvíli, již ti osud chystá, a starostlivá péče dobrých lidí krb, kde by blaženosť tvá byla jistá a nevěstou tě mnohý zrak již vidí; snad matka tvá již vyhledala muže, jenž usedlý je, mnohé cnosti chrání, tys poslušna – než svadnou slední růže, snad nazývat tě budou milostpaní! [36] Věř, zasměješ se nad tou láskou naší i nad vzpomínkou na ni bezcennou, mír domácí pak bude tobě dražší, a budeš vzornou, milující ženou. Kéž kol mé hlavy dřív noc černá visí, a krvavý červ ničí moje tělo i chladné rty, jež líbala jsi kdysi, a srdce, které tě tak rádo mělo... 37