XXIV. Za dar knih Byronových.

Josef Svatopluk Machar

XXIV.
Za dar knih Byronových.

Je tomu nyní, paní, přes dva roky, co píseň naší lásky dozněla, dva dlouhé roky jste tam v dáli, svět jiný kolem vás se valí – a vy jste ještě vzpomněla? A v jaké chvíli as? Zda jenom z nudy jste minulosti prošla zášeřím? A proč ten jeden lístek bledý zde nese slzí zřejmé sledy – vždyť víte, že jim nevěřím! Snad v albu vašem moje podobizna, snad v knize kvítek z času dávného, snad verše mé, jež stůl váš tají, vám na tu lásku vzpomínají – však v srdci není ničeho! [66] A u mne jak? Dva verše z knihy této jsou odpověď nad epos vhodnější, ty vracím vám, ó paní milovaná: „dny bez klidu a v srdci živá rána, a život nad smrť bídnější!“ 67