IV. Šestnáctiletému dítěti.

Josef Svatopluk Machar

IV.
Šestnáctiletému dítěti.

Hlod vzpomínek a noční bdění, kdy lůžko vlhne slzami, kdy tajný smutek, matné chvění pod hedvábnými řasami – toť vám as bájkou z divných časů, jíž směje se váš něžný ret, vám, jíž dal osud řídkou krásu a život teprv šestnáct let! Vám, jež jste jako vzácná růže, jež ve skleníku kvete jen, kam záře slunce vniknout může, však nikdy déšť a bouře sten! A přijde den, kdy v plavé vlasy vám vpletou vínek zelený, a vaše šťastné, dětské časy dál plynout budou bez změny! – – – – – – – – – – – – – – – [102] A světlý list vašeho žití – až dočtete jej zářící – kraj teplý bude, plný kvítí, kde vždycky pěli slavíci... 103