Večer v září.

Josef Svatopluk Machar

Večer v září.
Již slunce shaslo. Purpur nebes mizí, a šero houstne krajem víc a více, na čistém nebi blýská večernice, jak stříbra krůpěj velká, třpytná, ryzí. A na východě oblak ze směsice teď vyplul měsíc v nachu svojí řízy, v červeném světle jeho rdí se břízy, jak před půlnocí nevěstiny líce. Teď zavál vítr. Chladná noc, jak bývá, kdy léto klesá v náruč podjeseni, a v šumu hýbají se stromů sněti. Z nich krokem mojím ptáci poplašení se zdvihli hledat místa pro své snění a v světle modravém jak body letí... [79]