I. První láska.

Josef Svatopluk Machar

I.
První láska.

Když miloval jsem – dávno tomu – tím prvým lásky zápalem, mně stačilo zřít hřeben domu, neb v okně jejím záclon lem, já stávával jsem v zanícení nad její v písku šlépějí, mne uvádělo v rozechvění, když s matkou svou šla alejí, já zbožňoval blankytné šaty, v nichž chodívala v síně škol, a blahem plnil rozepjatý mne světlý její parasol... Pak miloval jsem během roků – jak čas to nese měňavý – [96] žár polibků a plamen v oku a leposť štíhlé postavy – však čas ten přešel... z bouří, rejů jsem vyšel s trpkým zoufáním, dnes citům těm se jenom směju tím smíchem hořkým, profánním – však kol té dětské lásky čistá a svatá plá tak po dnes zář – že s citem zbožným, atheista, poklekám její před oltář... 97