VIII. Dobrou noc!

Josef Svatopluk Machar

VIII.
Dobrou noc!

Vy, kteří jste jen jednou zřeli ji štíhlou, krásnou při tanci, vy, kteří jste snad uslyšeli ji zpívat sladkou romanci, vy, hned se rdící, jestli maně jen pohled její na vás pad’, když po matčině levé straně šla z podvečerních promenad, ó rcete, kolik roků žití by dali jste, když ve chvilce vám by ji bylo možno zříti v té sukničce a košilce, když „dobrou noc!“ dá otci, matce a krásnému dni za vše dík a smějíc se neb pějíc sladce, jde se svíčkou v svůj pokojík!... [32] Rád věřím, závidíte tomu, jenž zítra, plný sladkých dum, pod klenbou tmavolistých stromů naslouchat bude jejím snům, jež spánek přines’ ve hojnosti, když v dlouhé, tmavé řasy pad’, jež jednou v tajné budoucnosti jim oběma se splní snad! A věru pod tím čílkem svůdným jen čistý sen vždy proletí, vždyť polibkem je otec cudným, a matka křížkem posvětí... 33