Ke dnu!

Josef Svatopluk Machar

Ke dnu!
Těch lituji, jichž světlé žití nepozná nikdy smutku tmy, v jichž nitro hvězda štěstí svítí, a nikdy bouře nezahřmí; jdou světem – světa neznajíce a u prahu své mohyly mrou, žití toho litujíce, a přece nikdy nežili... Níž ke dnu! Žluč a kapky jedu, žal, slze, krve krůpěje a mračno černé, z jehož středu blesk bije v tvoje naděje, a vše to znaje, bez lítosti svých čekáš příchod černých mar, a víš; smrť, jež tě žití zhostí, že v žití největší je dar... [171]