X. Nový paprsk.

X.
Nový paprsk.
To nejsou hnědých zraků třpyty, jež mírným leskem k sobě zvou, to není půvab v tváři skrytý, jenž vábí k tobě duši mou, ni ústa tvá, jež pro líbání se zdají býti stvořena, ni brada, v níž se důlek chrání, ni čela bělosť vznešená – Toť kouzlo, které v tajné skrýše bůh zavřel v dětském nitru tvém, a které přece z tebe dýše i slovem, smíchem, pohledem. Ó dítě, věz, že vždycky cítím před nelíčeným zjevem tvým, že trpký sen chví nad mým žitím, a u tebe se probouzím. [115] V dál mizí záští černí ptáci a hyne otrávený květ, a v srdce se zas víra vrací a čistý zápal mladých let. A člověk bezcitný a mračný a sytý žití únavou, vždy cizích slz a smutku lačný, jež bývají mu zábavou, rád slouchám s účastenstvím živým tvým řečem, plným důvěry, tvým dětským nápadům se divím po celé dlouhé večery, v tvých snivých očích beze mračna vždy doba dětsví zaplá mi: pláň nebes dlouho, bezoblačná a jiskřící se hvězdami... 116