VI. Divoký zpěv.

Josef Svatopluk Machar

VI.
Divoký zpěv.

Skloň ke mně skráň tu, poskvrněnou četnými hříchu pocely, blíž ke mně líc, ať jen se ženou z ní žáry silou rozbouřenou v mou hruď tak lednou, unavenou, můj padlý anděli! Spusť vlas ten dlouhý, jemný, plavý na plných ramen úběly, v tom baldachynu kol tvé hlavy na oltář rtů a lící smavý klást bude oběť ret můj žhavý, můj padlý anděli! A sejmi šat svůj s ňader bílých, tam spočine ret zemdlelý, ať cítím zase v tempech milých na poduškách těch roztomilých bít srdce tvoje v sladkých chvílích, můj padlý anděli! [106] Svět pokrytecký v rozhořčení znak hanby snad nám přidělí, já za ty chvíle zapomnění mých hořkých strastí, trpkých snění, za rozkoš tu, za rozechvění, ti vděčným budu, anděli! 107