IV. Smuteční šaty.

Josef Svatopluk Machar

IV.
Smuteční šaty.

Tak nesluší ti ten šat sněžný, v němž na plesu jsem tebe zřel, ba modrý ne, v němž zjev tvůj něžný jde do koncertů, divadel, jak černý háv dnes, moje milá, jenž objímal vděk údů tvých, když jedné na pohřbu jsi byla z tet uvadlých a svárlivých. Tak vábně černý klobouk skrýval tvých světlých zdobu kadeří, tak z pod závoje zrak se díval jak diblíků dvé z zášeří, a půvabně a roztomile tak smutek s veselostí hrál, že nadšen, drahá, v tyto chvíle jsem jedno sobě vroucně přál: [23] pro kouzla nová, smutkem vsetá, jež na tobě se zastkvěla, by některá tvá svadlá teta ti brzy zase umřela! 24