V. Starý motiv.

V.
Starý motiv.
Má milá přišla dneska sama, to poprvé – ó jaký ples! Ta přísná její gardedama prý dříme sladkým spánkem dnes. Je máj, a den byl v celé kráse, pln vůně, písně veselé, a dlouhá alej bělala se jak družiček řad v kostele. Ó jak jsem chystal k řečem zdobným slov nejkrásnějších velký sklad, když spatřil jsem ji krůčkem drobným pod klenbou stromů pospíchat! Já cítil, jak mne čelo pálí, jak líc má hoří do krve, tak bylo mi, když, školák malý, jsem k zpovědi šel poprvé. [25] Má milá přišla, v očích smavých jí radosti blesk jasně plál – však já zapomněl všech slov žhavých, jež ku řeči jsem sformoval. I milka má se náhle chvěla, a řeč tak všední počíná, jak nad každým by slovem bděla zas censura dnes matčina. A vzácný hovor ten, jejž máme, Bůh ví, jak bloudil široko, až oba teskně vzpomínáme na krásnou dobu rokoko, kdy v pestrých šatech páni, dámy, a v sněhobílé paruce míč hráli vážně pod lipami v kruh držíce se za ruce, pak v černých šatech ze sametu – když třpytné hvězdy svítily – jak při pohřebním menuettu ve stkvělých sálech tančili... 26