Dějiny a člověk.

Augustin Eugen Mužík

Dějiny a člověk.
V před dějin proud své bouřné toky valí, a na břeh jeho člověk, červ ten malý, se usadil, a zírá v hloubné toky, a sčítá vlny, sčítá času roky. Ten denní hmyz, to drobné zrnko písku jen sebe cení, hledí svého zisku, a z proudu krůpěj jedna naň kdy střikne, že veletok v dlaň chytil, v plesu křikne. A mní to slabé, nerozumné děcko, že mělkým umem svým již postih všecko, – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – a čas přikryje vlnou nepaměti ty pyšné lidstva děti! [12]
Básně v knize Květy polní:
  1. KVĚTY POLNÍ.
  2. Vzdechy.
  3. Dějiny a člověk.
  4. Já viděl...
  5. Jízda nocí.
  6. Tobě.
  7. Nocturno.
  8. Elegie.
  9. Duma na hřbitově.
  10. In memoriam.
  11. Květ pokoje.
  12. Svatá četa.
  13. Příměří.
  14. Útěcha v práci.
  15. Jitřní zvon.
  16. Hruše.
  17. Romance jarní.
  18. Bříza.
  19. Čapí hnízdo.
  20. Ticho sváteční.
  21. Nápis.
  22. Bludné duše.
  23. Vlna.
  24. Heliopolis.
  25. Dub a palma.
  26. Dvě koruny.
  27. Smrť a Život.
  28. Ztroskotání.
  29. Na Karlově mostě.
  30. Perdita.
  31. Na kříž!
  32. Dvě cnosti.
  33. I. Nic živého, ni pták, jenž větev chudou
  34. II. Usni, zamkni oči, drahé dítě mé,
  35. III. Těch zimních větrů smutný sten
  36. IV. Kdo jsi nenatrhal sobě
  37. V. Umřeme, umřeme! Z našeho těla
  38. Výkřiky.
  39. Děti.
  40. Pole chudých.
  41. Píseň tuláka.
  42. Žně chudých.
  43. Pozdní klas.
  44. Modlitba.
  45. Nocturno zimní.
  46. Ruce a ručky.
  47. Kříž na vsi.
  48. Odkvetlá.
  49. O půlnoci.
  50. Přede dnem.
  51. Nový rok.
  52. Vidění.
  53. Památce Vítězslava Hálka.
  54. Naše palladium.
  55. České jaro.
  56. Ti zníti bude...
  57. Dub a lípa.
  58. Starý prapor.
  59. Duma na husitském bojišti.
  60. Zahučela země.
  61. Píseň o haleně.
  62. Duma na Bílé Hoře.
  63. České vánoce.
  64. Na rodné nivě.
  65. Musa dolorosa.