Nocturno.

Augustin Eugen Mužík

Nocturno.
Ticho všady – na nebi i zemi, zvolna zmírá den s tou tíhou svojí. Ani ruchu nikde – – akord němý k životu se procitnouti bojí. Či snad dávnou uspávajíc muku v srdci ještě zvučí píseň živá? Stůj a vztáhni chvějnou k němu ruku: ticho – – – nic už v něm se neozývá. [17]