IV. Kdo jsi nenatrhal sobě

Augustin Eugen Mužík

IV.
Kdo jsi nenatrhal sobě
Kdo jsi nenatrhal sobě
květů v bujné letní době, nech je nyní klidně být – nadarmo svůj vzbouzíš cit!
A kdos noci jasné, krátké bez radosti, lásky sladké probděl sám, teď nech to být – nadarmo svůj vzbouzíš cit! Jiným štěstí zanechejme, sami spěme, umírejme, srdce mé – to nemůž’ být – nadarmo svůj vzbouzíš cit. Bez květů i bez radosti jeden pokoj spánek hostí, nebude, co nemůž’ být – mlčí srdce, mlčí cit... [77]