Starý prapor.

Augustin Eugen Mužík

Starý prapor.
Jen plátna kus a rudé látky cár, žerď zlomena a červotoče plna, toť plachta, kterou spjatu na stožár v dny naše vrhla dávných věků vlna. Kde plavci lodi te, kde vůdce její? Již dávno klidny vlny staletí, a jenom časem přece bouřlivěji to čelem moře na mžik přeletí... A tu se zdá mi, jak by prapor starý se tlačil vzhůru, chvěl a dmul a vál, a jak by kolem vřely bitev žáry a hřímal kus a bouřil jízdy cval. Jak vzcházelo by patnáctého věku mou nad vlastí zas jitro krvavé, kdy země moje plna byla reků a nebe písně: „Svatý Václave!...“ [132]