Bříza.

Augustin Eugen Mužík

Bříza.
Stojí bříza jak nevěsta tam, kde v háj se stáčí cesta. Tělo jako krasavice, útlé boky, směvné líce. Bílý šat a dlouhé vlasy v proudy volné rozpletla si. A dech větru kolem vlaje, s dlouhými si vlasy hraje, jak by ženich družku vítal, splítal vlas a rozeplítal. Oj, ty břízo, těš se žití, dokud jarní slunko svítí! Přijde jeseň, bouře roje, pocuchají vlasy tvoje, [42] promočí tvé bílé tělo, bude zde tak neveselo, a tvůj ženich, moje dítědítě, jako zrádce opustí tě! 43