V. Coimbra.

Jaroslav Vrchlický

V.
Coimbra.
Coimbru má obleženou dobrý Ferdinand král hněvně, sedm roků to již trvá, tak ji svírá krutě, pevně. A to město pevné zdi má, valy má a věže smělé, zásob v táboře však není, neb již snědli všecko, cele. Vzdát se chtěli obléhaní, před krále když jednou ráno ze kláštera přišli mniši, který sluje di Lormano. 63 Z práce své ti namahavé obilí dost s sebou vzali, ječmen, proso, luštěniny, vše to králi v obět vzdali. Prosili, by vytrval jen, že přinesou víc a dosti; vlídně král se poděkoval, a vše přijal s ochotností. Rozdělil vše po táboře, dosti jídla všichni měli, stekli všecky valy rázem, až se nad tím Mauři chvěli. Pak vše králi odevzdali, město své i všecko jmění, nahý zbyl jim život, a ten král jim zpět dal v okamžení. V této době obležení, z Řecka jakýs poutník přišel, do Sanjaga, jenž o světci mnoho zázračného slyšel. Astiáno jeho jméno, biskup všemi zván byl kolem, tento klečel na modlitbách před svatým tam apoštolem. Tento Astiáno slyšel, apoštol že, Jakub svatý, v bitvu velkou dostaví se na koni již krunýř spjatý, křesťany by obhajoval, Maurům dělal hořké ztráty. 64 O tomto když slyšel biskup, to jej velmi zamrzelo, „K čemu říkati mu rytíř? Rybář jeho jméno znělo!“ Trval na tom tvrdošíjně, leč když v spánek se již sklání, stál tu před ním svatý Jakub, klíče drže v svojí dlani. S veselou děl k němu tváří: „Urážkou se být zdá tobě, rytířem že jmenují mne, což tvé srdce ztápí v zlobě. Přicházím ti dokázatidokázati, pochyba tvá že je marná, Kristův že jsem rytíř v skutku, křesťanův všech pomoc zdárná. Proti přemoci všech Maurů, že jsem jejich pomocníkem.“ Mezitím, co takto mluvil, kůň sem předveden byl mžikem. Lesklý, zářný ku pohledu, a naň svatý Jakub sedl, sedl v plné zbroji zářný, a jak rytíř kopí zvedl. Plný síly, krásný, skvělý, aby přispěl ku pomoci Fernandu, jenž na rok sedmý Coimbru nemůže zmoci. 65 „Těmito samými klíči město chci já otevříti, králi, který obléhá je, vzdát je dřív, než slunce svítí. A jak děl, v tu samou chvíli město odevzdal on králi, mečet, který pak tam našli, jmenem svaté Panny zvali. Na rytíře pasován tam Rodrigo byl, opásal mu dobrý král meč vlastní rukou a polibek míru dal mu. V rameno jej neudeřil, jak se všechněm jindy stává, by víc cti mu prokázáno královna mu oře dává. Doňa Urraca infantka ostruhy mu přitahuje, co Don Roderigo šlechty devět set si naverbuje. Mnohou poctu král mu strojil, získal mnoho cti a chvály; v dobývání okázal se nezdolný a okázalý i na mnohých místech jiných, kteréž získal svému králi. 66
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.