Miramamolin.

Jaroslav Vrchlický

Miramamolin.
Onen proslavený Cid, chválený tak plným právem, dobyl město Valencii, na Maurech je získal v boji. Jeho paní dlela tam, hraběte Lozana dcera, 196 Doňa Sol, doňa Elvira, jež sem krátce před tím přišly z Cardeny svatého Petra, kde je Cid byl zanechal. Tomu když se těšil CidCid, nová jemu přišla zpráva, Miramamolin že velký korunován v Tunisu, že se blíží, Valencii aby dobyl, s valným vojskem padesáti tisíců jezdců, pěších nesečteno. A jak statečný byl Cid, v boji dobře vycvičený, dobře opatřil vše hrady, stráže všecky postavil. Mysle dodával svým jezdcům, jak to míval v obyčeji, Doňu Jimenu též zaved a s ní obě dcery svoje na věž, nejvyšší jež byla v celém hradě královském. Na moře tu výhled měly, Maury blížiti se zřely, rozbíjeti stany svoje v tísni svého nepokoje, slyšely kol ValencieValencie, kterak jejich povyk vyje, a jak jejich bubnů ruch rozechvívá třeskem vzduch. 197 Jimenu i dcery její velký popadl strach, hoře, neviděly posud nikdy tolik lidí ve táboře. Ale Cid je posilňoval, a k nim těšná slova řek: „Nebojte se, choti, dcery, dokud žiju, Cid, já rek, Mauři, dole jež tam zřítezříte, zmizí brzy v bitvy dým, velkým plenem od nich, dcery, skvostně já vás vybavím. A čím více Maurů bude, zisku tím víc zkvete nám, a ty rohy, které drze až do uší troubí vám, ve Valencii se stanou chrámu sluhy, přísahám!“ A když viděl Maurů davydavy, že vniknuly do zahrad, a že tam se rozptýlily, žádný pořádek a lad, Alvara Salvadoroses k sobě dal si zavolat. Děl mu: „Dvě stě vemte lidí, ozbrojte je okamžítěokamžitě, dobré jezdce, a pak výpad na tyto psy řiďte hbitě, ať zří Jimena i dcerydcery, jak se rvete zle a litě!“ Vykonal on ze všech sil to, co Cid mu poručil, 198 Maurům v záda rychle vpad a je vyhnal ze zahrad, divoce v jich šiky hřměly, sekali a zabíjeli, až pak vnikli k stanům smělí, které Mauři vystavěli, dvě stě tam jich pobili, pak se domů vrátili. Zajat byl tu Salvadores, daleko se odvážil až v střed Maurů, proto od nich, než se nadál, zajat byl. Ale Cid jej vybavil, pohany když všecky zbil.
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.